O NÁS - O ŠESTI STRUNÁCH

Hanka a Jindra "Lup" Procházkovi
 

Vážení přátelé a přátelky,

dovolujeme si Vás pozvat do naší vysněné country hospůdky, která vznikla v listopadu 2017,

Nás obou to byl veliký sen, jelikož jsme muzikanti a muziku a lidi kolem sebe prostě milujeme. Cesta ke vzniku byla sice velmi trnitá, ale pevně věříme, že se vyplatila.

Lup hraje úžasně foukačku a já se snažím o něžný folk na kytaru. Oba samozřejmě zpíváme a moc rádi. Pokud se tady najde chvilka, své zákazníky - tedy Vás - potěšíme naší hudbou.

Moc se na Vaši návštěvu těšíme.

Vaši Lupíkovci

Pro Country hospůdku "U šesti strun" byl napsán příběh - Fištrón


Je takovej ten klasickej zářijovej den. Přes den sluníčko, bla, bla, bla, lidi si užívaj u řeky, maminy tahaj kočárky, dokud je ještě trošku teplý počasí, a mladejm smradům zas začíná škola. Ono je to fakt nádherný, takový až půvabný, taky jsem to měl rád, ale to, že jakmile zapadne slunko, tak vyskočí kosa jak v prosinci, to už vnímá málokdo, protože každej zaleze hned při setmění domů
nebo do baru.
Pro mě setmění znamená stáhnout se zpátky k trubkám u teplárny, protože nic lepšího momentálně nemám. Bezdomovcem jsem se stal stejně tak rychle, jako jsem ve svý profesi, co jsem dělal předtim, stoupal, jenomže jsem neznal brzdu, a tak jsem tady. Tenhle den jsem se ale rozhodnul zůstat ve městě, občas to tak dělávám, když mám chuť si trošku povyrazit. Vzal jsem si svý nejlepší sako, který jsem našel kousek za Jitexem, jak se tam válí na lavičce, stejně jako můj kámoš Jindra. Ten ale řikal, že jeho není, tak jsem si ho nechal, no. Vzal jsem si taky boty, který mi daroval týpek zvanej Vošoust, kterýho jsem znal z trubek, ale už ho tam pěkně dlouho nikdo
neviděl, takže je dost možný, že natáh bačkory nebo šel vo dům dál. Dno mé kapsy velebila pečlivě uspořená stovečka, takže už mně nic nebránilo, a vyrazil jsem.
Cestou se stala taková nehoda. Šel jsem kolem trafiky, kde si vobyčejně kupuju cigára, a mě praštila do nosu chuť na rumíček, tak jsem si koupil takovou tu kapesní flaštičku, abych nemusel moc utrácet v hospodě. Vzbudil jsem se asi v osm večer a ta flaška rumu byla prázdná a ležela vedle mě. Byla mi zima a nevěděl jsem, kde jsem, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem chtěl jít do hospody.
Od teplárny už to bylo stejně daleko, takže to jinam nešlo.
Přišel jsem do hospody a tam bylo asi pět lidí na takovym malym pódiu a všichni ladili svý nástroje, tak jsem si řek, že to je super, že to budu mít i s muzikou. Normálně jsem spíš vinař, nejradši mám asi polosuchý, ale v tý hospodě a v tu chvíli mi to bylo blbý si tam hrát na slečínku, tak jsem si u milý šenkýřky poručil pivo jako všichni ostatní. Řeknu vám, že tak příjemnej večer, až na menší nedorozumění, ke kterýmu se ještě dostanu, jsem dlouho nezažil. Atmosféra na jedničku. Kapela hrála takový ty klasiky vod ohně, ale občas to bylo mixlý i popíkem mejch mladejch let, což mi udělalo radost, protože, co si budem, už jsem byl trošku v náladě.
Pil jsem jedno pivko za druhym, broukal jsem si do rytmu hudby a u stolu uplně na konci hospody seděla dost hezká bruneta, která na mě furt koukala, takže jsem si chvíli řikal, že třeba dnes po dlouhý době budu spát v posteli. Pak ale na mě vyjela ta servírka, že by bylo fajn, kdybych zaplatil a šel, protože už začínám bejt opilej a někteří lidi si na mě i stěžujou, nebo co. Mně to přišlo jako blbost, ale oukej, chápu. Řek jsem, že si jdu vybrat, že jsem myslel, že se tu dá platit kartou, tak mě ta pani donutila vodpřísáhnout, že se vrátim, a nechala mě odejít do města si vybrat do bankomatu.
Hodně jsem se motal a můj autopilot mě táhnul směrem k trubkám, šel jsem to dost dlouho, protože jsem chodil spíš zleva doprava než abych šel rovně, i když jsem se snažil. Když jsem byl už skoro doma, teda u těch trubek, u tý teplárny, tak jsem najednou vystřízlivěl, nebo mi prostě hlavou proběh takovej záchvěv, že jsem si vzpomněl na tu brunetu, že by z toho mohlo něco bejt. Otočil  jsem se a promrzlej jsem šel zas do tý hospody. Když jsem se do tý hospody vrátil, došlo mi, že ta servírka na mě zas vyjede, že nemám prachy a že by mohla zavolat benga nebo to eventuálně nějak takhle řešit. Tak jsem si tam půjčil vod jednoho ožralýho skinheada, nebo co to bylo, mobil,
a zavolal jsem ty fízly sám, ať sem přijedou, že je tu bitka. Řikal jsem si, že nemám moc času, abych sbalil tu slečnu, než si ta servírka všimne, že jsem se vrátil. No a když by se mi nepovedlo jí sbalit a přespat u ní, tak se vyspim aspoň u policajtů, protože znova už se domu pěšky nepotáhnu ani vomylem, na to mě moc bolely nohy.

Pak jsem zas sebevědomě nakráčel do lokálu a šel rovnou k tý brunetě, Asi 5 minut jsem jí tam něco řikal, než si mě všimla ta servírka.

Ta ženská na mě, jestli teda mám ty peníze, tak já řikám, že jo, ale ať mně a tady slečně přinese dvakrát ryzlink nějakej, že to pak všechno zaplatim. Ona pak na mě čuměla a chtěla asi něco říct a najednou do tý hospody vešli čtyři policajti. Šel jsem jim rovnou
naproti, abych jim řek, že jsem kokot a nemám prachy, tak jestli to nějak nevyřešej.
Přísahám, že takhle zmatený policajty jsem do tý doby neviděl. Z těch čtyř to reálně řešil jeden, takovej zašedlej. Pak tam byl nějakej cucák, ten vůbec nevěděl, která bije, a pak tam byla blondýnka, docela šťabajzna, tý jsem pak celou cestu koukal na prdel. Čtvrtej policajt vypadal jak gorila a hlídal dveře. Nikdo nevěděl, co se mnou. Nakonec to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Ta ženská mě pekelně seřvala, to je fakt, ale místní štamgasti za mě moje pivsony zaplatili, toho si doteď vážim – to jo, no a naši milí pomáhat a chránit mě svezli rovnou na záchytku, takže jsem se i dobře vyspal, takže z tohohle hlediska ten večer dopadl zdárně. Jediný, co mě štve je to, že z toho nic
nebylo s tou brunetkou.

© 2019 www.seststrun.cz Country hospůdka "U šesti strun" - Soukenická 162/16, Vnitřní Město, 397 01 Písek.

Otevřeno: úterý, středa, čtvrtek 15:00 - 23:00, pátek - sobota 17:00 - 01:00,